Zatím, největším krokem v mém životě bylo, stát se Au Pair. Sama, sama za sebe jsem čelila neznámému, které mě čekalo. 6. září 2016 jsme se rozloučila s rodnou zemí, abych poznala, jak velký je svět.

Květen 2017

U ROCKYHO NA NÁVŠTĚVĚ... VE PHILADELPHII

29. května 2017 v 1:13 | Helenaupair |  Cestování po USA

U Rockyho na návštěvě ... ve Philadelphii


Rocky, Klára a Helena už jedou!
Ale pěkně od začátku. V pátek večer po práci nám jel bus o půlnoci ze South Station (Boston). Při čekání na banány (bus) jsme objevili, že před námi stojí jiní Češi, kteří (jak se zdálo) se s námi nechtějí kamarádit. Musela jsem zamáčknout slzu, protože na rodáky tady běžně nenarazíte, víte? Každopádně, noční přejezd trval přibližně osm hodin. Přijeli jsme kolem sedmé ráno do "krásného" děštivého dne. Chcalo jak... A jelikož jsme ještě neměli jistý nocleh, tak jsme se snažili vykomunikovat přespání přes AirBnB a Couchsurfing.


Vytaste deštníky, bude to slejvák. Tak jsme vyrazili k Museum of Art, u kterého se nachází Rocky Steps a socha Rockyho. Schody jsme vyběhli, s tím že jsme si zpívali onu známou píseň. Prostě turisti.


Zobrazování obrázku image1.JPG
Zobrazování obrázku image2.JPG
Jelikož stále prudce pršelo, a my už byli promrzlé až na kost, tak jsme se rozhodli zajít do Knihovny Philadelphie.




V sobotu jsme toho moc nestihli, jednak kvůli dešti, a jednak kvůli tomu, že jsme ani jedna nespali den a půl (ani jedna nemůžeme spát v dopravním prostředku). Tím ale sranda nekončí. Ubytovali jsme se u jednoho chlápka. Ukázalo se, že tam má ještě spolubydlícího a další nocleháře. Po nedorozumnění, kdy si mysleli, že jsme lesbický pár (museli jsme kluky zklamat. Chlápek, co nás ubytoval je gay, a bylo nám řečeno, že páruje téměř cokoli, co je vedle sebe a dýchá). Vážně dloho jsme si povídali s jeho spolubydlícím, který byl umělcem (umění, které provozoval on, moc nepobírám, ale to je věc názoru). Byl fajn, a hrozně mi připomínal kamaráda z Čech, ale pak se to zvrtlo. Neřeknu jak, protože jsem nevěděla, jestli se smát nebo brečet. Každopádně jsme dostali nafukovací Queen size postel, která se nám během noci vyfukovala, takže taky zážitek.

V neděli, díky Bohu, bylo krásné počasí, a tak jsme vyrazili brzy ráno. První zastávkou bylo Penn's landing, něco jako nábřeží. Tam jsme se pokochali, a razili si to k Liberty Bell a City Hall Visitor Center, centrum Philly a zakončili jsme to One Liberty Observation Deck, kde jsme spatřili celé město jak na dlani.

Zobrazování obrázku image6.JPG

Zobrazování obrázku image4.JPG

Ten, kdo se sem podívá a rád okusí místní jídlo, tak by měl zkusit Cheese-Steak. Jedná se o steak nakrájený na slabé plátky, které jsou vloženy do housky a zalité sýrem. Je to dobré, ale je fajn mít po ruce kamaráda, se kterým se rozdělíte. Sharing is caring.

Zobrazování obrázku image7.JPG


Jinak, po celém městě jsou na stěnách domů obrovské nástěnné malby. My viděli jen pár, ale vždy byly krásné a pestrobarevné.



Až na nepovedené počasí v sobotu, to byl skvělý výlet, na který budeme snad obě vzpomínat jen s úsměvem na rtech.

SANDWICH & PLYMOTH

9. května 2017 v 16:49 | Helenaupair |  Cestování po USA

SANDWICH - BOARD WALK


Jednou ve státě Massachusetts se dvě Au pair rozhodly, jet na výlet. Jedna vymyslela plán, druhá organizovala, a další dvě se přidaly. Počasí jim přálo, průjezdná dálnice také, a hodina cesty je také krásná vzdálenost.



Dorazili jsme do městečka Sandwich, které se nachází na začátku Cape Cod. Šli jsme na Board Walk, která vedla od parkoviště až na pláž s výhledem na Atlantik. Prostě nádhera. Samozřejmě, že já a Giorgia jsme vesele fotily (bez toho moje výlety neexistují). Sice nebylo nijak teplo, a kor u oceánu to pěkně foukalo, ale i tak jsme neumrzli. Prkna, po kterých jsme prošli na sobě nesla jména lidí, kteří to zřejmě dotovali (jiný důvod mě nenapadá). Každopádně to vypadá moc hezky. V letní sezóně, to musí být krásné místo, kam se podívat.

Fotka uživatele Giorgia Scarmelotto.

PLYMOTH - PILGRIM PLANTATION


Následovalo městečko Plymoth, kde se nachází celkem známá Pilgrim plantation. Pro mě to bylo lákadlo, už od doby, co jsem sem přijela. Tento skanzen "přehrává" život lidí ze 17. století, kdy tam vznikla Plymoth Colony. Nachází se tam celá vesnice v dobovém provedení (velmi důvěryhodné, i oblečení si šijí sami) a atmosféru doplňují také herci. Neptejte se jich jestli používají mobilí telefony. Já se zeptala, a pán na mě zmateně koukal a pak dodal, že podobné slovo viděl v knížce, a začal mi ukazovat dobovou knihu. Celkově jsou dobré otázky typu "Kde většinou přespáváte? Jak vypadá váš všední den? Z kde se myjete/chodíte na záchod? Proč máte v rohu to brnění?" apod. Pokud máte nenechavé ruce jako já, tak jste tam vítáni. Na vše si totiž můžete sáhnout, otevřít, jen netřeste s nádobou s opravdovým střelným prachem (ikdyž si myslíte, že je to písek. Raději netřeste s ničím.). Je to úžasná příležitost zjistit jak tam žili první přistěhovalci.
Dále je tam expozice domorodých indiánů Wampanoag z tohoto regionu. Bohužel jsme tam byli tesně před zavíračkou, ale i tak jsme něco stihli. Starý indián tam dlabal kayak a kmene stromu, který vypaloval. Bylo s ním hrozně fajn si povídat. Měl nádherný hlas, jen zavřít oči a usnout. A ještě jsme stihli jít do domorodého obydlí, kde jsme potkali mladšího indiána, se kterým jsme se už tak nebavili. Co jsem se třeba dozvěděla nového bylo to, že údajně indiáni mezi sebou neválčili, ale pořádali hry podle kterých se určil vítěz. Není to nádhera? To bychom mohli naučit U.S., Rusko, Blízký východ a Severní Koreu, ne?

Vstup do thoto skanzenu se pohyboval okolo 30$, což jsme nějak zapomněli. Nakonec jsme dostali slevu a zaplatili jen 16$, když paní viděla, že původní cenu doopravdy uhradit nehodláme. Furt je to business.

WASHINGTON D.C.

5. května 2017 v 4:48 | Helenaupair |  Cestování po USA

WASHINGTON D.C.


Není Washington, jako Washington. Jeden je stát, a druhý za sebou nese D.C. Tak jsem se vydala, na dlouhou cestu do hlavního města Spojených států. Cesta autobusem plným Au Pair trvala přes devět hodin, takže si umíte představit, jak po tom většina z nás chodila. Odjíždělo s v pátek dopoledne, a to pracuji, ale obětavá babička mě zachránila. V autobuse není na škodu si udělat pár kamarádů, kteří vám dají jídlo, které nemají rádi a naopak (extra oreo, prosím). Jako spolucestující jsem se dala do kupy s jednou Němkou. Takhle šíleně, pozitivního člověka jsem dlouho nepotkala. No, za jízdy jsme se nenudili.
Ráno byl na programu poznávací okruh městem. Upřímně, Washington se stal jedním z mých oblíbenců.

Fotka uživatele Giorgia Scarmelotto.

Navštívili jsme Lincoln Memorial, kde sedí obří šestnáctý americký prezident A. Lincoln s nepřítomným výrazem (čím to asi bude). Odtud je nádherný pohled na Washington Memorial, a odehrál se zde proslov známeho Martina Luthera Kinga, Jr. "I have a dream", který je vytesán do jednoho z kamenů.

Dále jsme viděli Vietnam Veterans Memorial. Jedná se o poctu Americkým vojákům, kteří padli za války ve Vietnamu. Tato památka je rozdělena do tří částí: Socha tří vojáků, památník vietnamských žen a nejznámější pamětní zeď veteránů z Vietnamu.


Památník Martina Luthera Kinga, Jr. Boji za lidská práva zasvětil život. "With this faith, we will be able to hew out of a mountain of despair, a stone of hope." The memorial depicts Dr. King as the "stone of hope" and the two pieces of granite placed near him as the "mountain of despair." -> To je hodně zajímavé.


Korean War Veterans Memorial. Tento památník se skládá z 19 soch vojáků, kteří odkazují na hranici mezi Severní a Jižní Koreou.
World War II. Memorial. Památník postavený na oslavu hrdinů "Velké generace" a čest mužů i žen, kteří sloužili za mořem/oceánem. V tu dobu, když jsme tam byli my, tak tam zrovna byli i opravdoví veteráni, se kterými tam natáčela i TV.

Washington Monument byl postaven na čest Georgovi Washingtonovi, prvnímu americkému prezidentovi. Jedná se o obelisk (ne Obelix)


Franklin Delano Roosevelt Memorial

Bílý dům, ano je opravdu bílý. Ne, není zrovna nějak veliký. Upřímně, čekala jsem něco většího, jak z am. filmů. Vedle nás něco vyřvával do megafonu nějakech chlapík, a hrozně se u toho bavil. Přestal se bavit, až za ním přišel policista.

Další:




Večer jsme se museli připravit na bál. Ano, čtete správně, Naval Ball. Konečně večer plný zábavy, a konečně jsem se mohla bavit i s klukama, a že byla sranda. Alkohol byl zakázaný, takže o to lepší, protože nikdo nezvracel, nebo se nepral.

Potkali jsme tam Roberta, novopečený voják, který s každou z nás moc rád tancoval. A když neumíte tancovat? Aspoň se točte, a trsejte do rytmu. Krásný zážitek, a jako Popelky jsme si to museli, všechny odlkusat, o půlnoci, do naší kouzelné dýně, kdo mi nevěří tak to byl autobus, ale nechme atmošku dýně.