Zatím, největším krokem v mém životě bylo, stát se Au Pair. Sama, sama za sebe jsem čelila neznámému, které mě čekalo. 6. září 2016 jsme se rozloučila s rodnou zemí, abych poznala, jak velký je svět.

Duben 2017

New York City

29. dubna 2017 v 17:22 | Helenaupair |  Cestování po USA

NEW YORK


Další víkend jsem se táhla na druhou stranu, s jinou partou lidí (tentokrát všechno au pair). Tentokrát pártysměska, dvě Češky, Italka a Mexičanka. Za krásného, sakra, deštivého rána, kdy mi promokly i mé nové, krásné tenisky Nike (tohle mi, vážně, zkazilo den), jsme se odporoučeli do Bostonu k čínské čtvrti. Tam nás vyzvedl autobus.


Po příjezdu do NYC jsme šli na? Na Helicopter ride. Měli jsme ho zabookovaný na později, ale díky bohu nás vzali dřív. Naše tašky a příruční zavazadla jsme si mohli nechat ve vestibulu. Každý dostal pás s malou oranžovou taštičkou, pro případ, že bychom se zřítili do Hudsonu. Ve formaci žížala jsme došli k naší helikoptéře, kde ještě seděli předešlí pasažéři. Jeden z personálu si mě zavolal, a usadil mě vedle pilota. Samozřejmě nezapomněl říci "special seat for beautiful lady". Měl by si pořídit brýle, chlapec. No, tak jsem seděla v helikoptéře sama, a ostatní na mě koukali, a já na ně. Už jsem si myslela, že poletí jinou helikoptérou. Díky bohu, ne. Odlepili jsme se od země, a vznášeli se nad New Yorkem. Vždy jsem si myslela, jak je socha Svobody obrovská, ale při tom je to takový "pidi". Po přistání jsme měli možnost si koupit fotky. Za jednu fotku cca 30$? Asi si domyslíte, co se stalo. Žádné nejsou. Každopádně, jsem ráda, že mě Kláry přemluvila, ať na to jdu s nimi. Ty peníze za to stály.


Pak už jsme šli najít AirBnB, a vyrazili jsme do víru velkoměsta. Prošli jsme takové ty klasiky, jako Times Square... Protože blízko Times Square je restaurace, která se otáčí, tak jsme do ní přeci museli zavítat. The View restaurant zrovna není pro kategorii Au Pair, ale i tak zajít si na předražený drink, kdy vám naúčtují i vstup, o kterém vám dají vědět, až když jste si objednali pití. Každopádně to byl krásný zážitek, za ten výhled to stálo. Poslední zastávkou byla restaurace u Broadway. V této restauraci Ellen's Stardust Diner, číšníci tančí a zpívají na stolech. Prostě během jídla se můžete pokochat živým muzikálem. A to stojí za to. :)


V neděli jsme si zbalili a vyrazili na brunch, který nám domluvil kamarádčin HD. A protože NY metro. Tak jsme si to, mi Hannibalové, táhli přesně na druhou stranu. Nakonec jsme tam dorazili o hodinu později. Najedli jsme se, a skoro zaplatili. Aneb mít známosti se vyplatí. Poslední zastávkou byl Central park.

Heli

MONTREÁL

25. dubna 2017 v 4:27 | Helenaupair |  Cestování po USA

MONTREÁL


Za tento výlet musím poděkovat Káťě, Anežce a spol., že mě vzali s sebou. Káťa se mě zeptala, jestli bych nechtěla jet s nimi, a odmítněte to, že? No, tak už jsem seděla v autě, směr hranice USA a Kanady. Napětí stoupalo, čím blíž jsme byli hranicím. Kombinace, tři Češky (dvě z toho sestry), jeden RusoAmeričan a Jihoafričanka v jednom autě. Hranice jsme úspěšně projeli, ale ta pravá sranda přišla, když jsme se chtěli vrátit zpět do států, ale o tom později. Za "nedlouho" jsme byli v Montreálu. Krásné město, s francouzskými nápisy a celkově více "evropskou" atmosférou. Tak aspoň na mě působilo.
Na začátek jsme se šli podívat do baziliky sv. Patrica, kde jsme, shodou okolností, narazili na vyzobrazení Pražského Jezulátka z kostela Panny Marie Vítězné.


Dál jsme pokračovali do centra. Navštívili jsme katedrálu a baziliku Marie-Reine-Du-Monte. Vevnitř se nachází obrovský baldachýn, který byl zhotoven v Římu roku 1900, a má připomínat dílo G. L. Berniniho. Dále, tam jsou velké varhany z roku 1893. Tyto dvě památky byly za dobrovolné vstupné, to se ale nedá říct o Norte Dame.


Večer jsme si jeli dát večeři do centra. No, není to skvělá příležitost, dát si místní specialitu? Dali jsme si Poutine. Jedná se o kanadské jídlo, původně z oblasti Quebec. Jsou to hranolky se sýrem, polité světle hnědou omáčkou. Pak už je na vás, jestli si k tomu přiobjednáte maso, či něco jiného. My si objednali jen klasické Poutine. Chutnalo nám.

Naše jihoamerická kamarádka se chtěla jít někam hrozně bavit, tak jsme nakonec skončili v jednom baru, který byl skvěle schovaný. Kdyby nás tam nenasměroval číšník, tak bych si ho v životě nevšimla. Každopádně, jsem mohla pít po půl roce, a legálně.


V neděli jsme navštívili downtown, a vydali se vyhlídku, kde nám leželo celé město na dalni. Dostat ze z U.S. do Kanady není až tak těžké, ale z Kanady do U.S., tady jde o nervy.



Já, ani Káťa jsme neměly, podepsaný formulář DS 2019. U hranic už nám bylo doopravdy špatně. Zaparkovali jsme auto a šli dovnitř na kontrolu. Moc dlouho to netrvalo, delší se mi zdálo, když kontrolovali auto. Upřímně, nevěděla bych, co dělat, kdyby nás nepustili zpět, a ani na to nechci myslet.
Takže takový byl výlet do Montrálu, plný zábavy, ale i creepy momentů a otlačených zadků.

Tímto začala šňůra tří víkendových výletů za sebou.

BÝT, ČI NEBÝT

5. dubna 2017 v 2:50 | Helenaupair |  Rok AU PAIR

BÝT, ČI NEBÝT

Au Pair program je jednoroční záležitost, ALE dá se také prodloužit. Ne, nemůžete ji prodloužit o dalších deset let, ani osm let, a ani pět let (z toho by mi...). Prodloužit se dá buď o šest, devět nebo dvanáct měsíců. Další možností je, že mužete zůstat u své stávající HF nebo si najít jinou, to už záleží na obou stranách (rodina většinou chce, aby au pair zůstala (pokud chce prodloužit) kvůli dětem). Jelikož, já jsem tu už přes půl roku (tři krát "hurá"), tak přišlo na lámání chleba i u mě. Ještě před oficiální otázkou, se mě malej dost často ptal (před rodiči), jestli s nimi zůstanu atd.
Vždy jsem odpověděla, že nevím (neutrální odpověď = nejlepší odpověď). HP mi řekli, že mi dávají týden na rozmyšlenou a pak už by chtěli vědět, jak na tom jsou. Ohledně tohoto, je to kvůlu tomu, že musí vědět, zda si mají začít hledat novou au pair. Kdybych s nimi chtěla prodloužit, tak prý jen na rok (šest ani devět měsíců nepřicházelo v úvahu). Po týdnu, padla, tato nepříjemná otázka. Bylo to pro mě šíleně těžké, protože svou odpovědí udáváte směr své budoucnosti. Na druhou stranu, být stále podřízená, a bojovat s dětmi...

Rozhodla jsem se podle svých pocitů a i podle svého věku, protože kdyby mi bylo kolem dvaceti čtyř, a víš, tak bych na 90% prodloužila. Ale, díky tomu, že mi bude dvacet, se s tímto programem mohu vrátit ještě dvakrát na dva roky, takže bych, tady mohla žít další čtyři. Ano, uhádli jste mou odpověď, řekla jsem, že neprodloužím. HM mě celou dobu uklidňovala, že se na mě nezlobí, jen že jim to je líto, a rovnou mě požádala, jestli bych jim nemohla pomoci najít náhradu za mě (své darebáky jen tak někomu nenehcám). Pak ji budu muset i zaučovat (bude to mít holka těžké...) HD vypadal hodně smutně (tak mi to asoň přišlo, možná se pak radoval, kdo ví). Jestli to už ví i děti, tak to nevím. Jediné, co vím je, že to pro prdky i mě bude hodně těžké. Btw, do Čech se na jednu stranu těším, ale na druhou se návratu až děsím. To zase budou smíšené pocity...

6. A POSLEDNÍ DEN

4. dubna 2017 v 18:10 | Helenaupair |  FLORIDA

6. A POSLEDNÍ DEN

Aneb den velkého loučení. Vašek a Niky mě odvezli před hostel, kde jsem měla strávit poslední noc, sama. Bohužel, kvůli chybě při bookingu odlétali o den dříve. Ještě před loučením jsme museli vyčistit zapůjčené auto, které nás po celou dobu nenechalo ve štychu. Pak jsem zůstala sama. Šla jsem do hostelu, kde jsme zjistila, že je to partyhostel
(v tu chvíli si řeknete "pane Bože, proč mi je jen devatenáct..."). Po otravování kamarádů z Čech, kdy bylo v ČR kolem půlnoci, jsem se šla projít po Miami Beach.


Být sama mělo něco do sebe, fotit si jak dlouho chcete, poflakovat se, máchat si nohy atd. Večeře byla naštěstí zahrnutá v ceně pobytu, takže skvělé (to nemluvím to tom, že to bylo celkem levné a v ceně byla rovnou i snídaně). Každopádně, po večeři dorazila ještě jedna holčina, díky ní jsem našla takhle levné ubytování. Pro "baby" tady žádná party není (možná je to dobře), ale ta hranice jednadvaceti let mě začíná čím dál víc štvát. S Danou jsme potkaly dva nadrané "muže", kteří podle jejich slov "krotí krokodýli". Tak jen doufám, že je vesele krotí i v těchto dnech.


Po ,ne, moc prospané noci, v pokoji s dalšími jedenácti lidmi (smíšený pokoj, nevěděla jsem o tom), jsem jela na letiště. To letiště je velké jak kráva. Po letu, kdy se po mě válelo skoro pořád cizí dítě, jsem se snažila najít terminál, kam měla přiletět má HF. Po hodině a půl jsem ho našla! Komické je, že má HF byla na Floridě ve stejnou dobu jako já.
Jen, co mě prcci uviděli, tak za mnou sprintovali, a celou dobu řvali "Heli, Heli, Heli". Celkem hezký pocit, když vidíte, jak vás mají doopravdy rádi, a že ta námaha s nimi se vyplatila. Tímto bych asi uzavřela zápisky o dovolené na Floridě, kterou můžu jen vřele doporučit.

Pláže, které jsme navštívili:

Siesta Key Beach
Clearwater beach
Miami beach
Fort Laudarale beach
Key west beach