Zatím, největším krokem v mém životě bylo, stát se Au Pair. Sama, sama za sebe jsem čelila neznámému, které mě čekalo. 6. září 2016 jsme se rozloučila s rodnou zemí, abych poznala, jak velký je svět.

APPLE-PICKING & BOSTON AU PAIR DISCO BOAT CRUISE

21. září 2016 v 2:23 | Helenaupair |  Rok AU PAIR

APPLE-PICKING & BOSTON AU PAIR DISCO BOAT CRUISE

Bylo krásné sobotní ráno a mnoho plánů na celý den. Jelikož jsem, v ten den měla naplánované dvě různé akce, tak jsem měla trochu vítr z toho, zda je stihnu. První bylo Apple-picking. Má MF mě pozvala, abych se přidala k nim. S radostí! Po snídani jsme nasedli do auta, a přidala se i mladší sestra HM (říkejme jí A). A je hrozně fajn, a jelikož učí aj, a má ráda Starwars (ostatně, jako celá má HF) je většinou o čem mluvit.

Dojeli jsme do sadu/na farmu, a musím vám říct, že to bylo hrozně milé. Dýně byly vyskládané v řadách, a doopravdy to podtrhávalo nastupující podzim. HM mi řekla, že Apple-picking je něco jako jejich rodinná tradice. Dostali jsme plastové pytlíčky, razítko na packu a šlo se česat. Dohromady jsme natrhali 4 - 5 pytlíků jablek (nezdá se to, ale je to hodně, ještě teď straší v kuchyni). Při trhání jablek, jsme používali metodu, když na ně nedosáhneš, použij dítě. Jelikož malá H doopravdy hrozně moc chtěla trhat, tak ji HD vyzdvyhl. Náhoda je blbec. Chuděrku malou popíchaly rovnou dvě vosy (bříško a prst). Hlavně, že jsem jim říkala, ať si dávaj pozor, že jich tam je hodně. Kvůli tomuhle jsme se museli vrátit domů. Smůla? Na jednu starnu jo, a bylo mi líto, že malá má bebí, ale na druhou jsem aspoň mohla být v klidu, že stihnu druhou akci.


Převléknout, upravit... znovu se převléknout (klasická holka). Tašku s pasem, formuláři a vstupenkou? Mám. Klíčky? Mám. Rozloučila jsem se, a mohla jsem vyrazit. Cíl mé cesty nebyl zatím Boston, ale jogurterie Orange Leaf. Tam jsem se měla setkat se svou LCC a Au Pair z mého okolí. Jelikož má navigace má občas vtipnou náladu, tak mě tahala přes neznámí okruh. Díky bohu, jsem dorazila, a to přesně na čas.

Konečně jsem se mohla seznámit s jinýma Au Pair z blízkého okolí. Bylo to hrozně fajn, protože všechny jsme ve stejné situaci a nejsme rodilé mluvčí, takže ikdyž nemluvíme perfektně, tak si rozumíme (jindy pomáhá řeč těla). Když o tom tak uvažuji, po tomhle roce bych měla zvládnout znakovou řeč levou-zadní. Má LCC je vážně hrozně fajn, vždy usměvavá, nápomocná... Nasedly jsme k ní do auta, a jelo se. První, co jsme v Bostonu udělaly? Daly si jídlo! S prázdným žaludkem bychom přece nemohly být správní turisti. Prošly jsme si malou část města a, hurá, na loď.


Pokud vám bylo nad 21, tak jste si mohli koupit i nějaké alkoholické drinky. Pokud ne, tak džusík musel stačit. Jinak tam byly ke koupi hotdogy, preclíky atd. Samozřejmě, že já, která jsem si koupila hotdog jsem se musela hned pokecat. Čuně jedno. Na lodi plné Au Pair jste mohli najít početnější skupinky, ale i menšiny. Myslím, že nejpočetnější byli Němci, následovali Brazilci, Mexičani a Kolumbijci. Jen tak pro představu, menšinou byli Češi. Pouhé dva exempláře se zde vyskytovaly. Já a má kamarádka K. Na lodi bylo i dost Au Pair kluků, což bylo celkem fajn. O jednom z kluků, který se tam pohyboval jsme si myslely, že to musí být chůvák taky, tak jako my. Ale ne, ne. Byl to LCC, moc hezký LCC! Šťastné Au Pair, co ho mají za LCC.


Stmívalo se, a obloha se barvila do krásných barev od bílo-žluté do tmavě modré, přes červenou, oranžovou a růžovou. Prostě nádhera. To, co už ale nebylo nádherné, byla délka plavby. Přišlo mi to hrozně dlouhé. Byla jsem celkem unavená. Náladu mi zvedl měsíc. Ten zrovna vycházel zpoza horizontu oceánu. Vychytaly jsme skvělý den/noc, kdy byl v úplňku.

Následovala soutěž o ceny. Koupily jsme si tickety a čekaly na svá šťastná čísla. Číslo *** vyhrává ***. Napětí stoupá, a po ukončení hry padá. Helena nevyrála nic, a ani její kamarádka K.


Konec plavby, jede se zpět k Orange Leaf. Před tím bylo v módě hledat správné parkoviště, tak jsme hledaly. Domů jsem dorazila kolem jedenácté večer. Díky tomu, že jsem byla vážně unavená, jsem jela pomalu. Bála jsem se, aby mi nedali pokutu za pomalou jízdu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama