Zatím, největším krokem v mém životě bylo, stát se Au Pair. Sama, sama za sebe jsem čelila neznámému, které mě čekalo. 6. září 2016 jsme se rozloučila s rodnou zemí, abych poznala, jak velký je svět.

Cesta na ambasádu

27. srpna 2016 v 23:25 | Helenaupair |  Stále doma

Cesta na ambasádu


Jako každý, kdo chce vycestovat do USA, jsem i já potřebovala nečekaně vízum. Po prvním naplánování schůzky (dozvěděla jsem se, že ještě nemám všechny potřebné dokumenty), jsem ji musela odložit až na polovinu srpna 2016. A to mám odlétat už 6. září.
Jelikož jsem z Prahy, tak jsem si myslela, že mé vynikající navigátorské schopnosti jsou neoblomné, jenže malá mýlka. Chodila jsem po Malé Straně jak kokos s mobilem v ruce, a měnila směry jak se mi zachtělo... (Hráči Pokemon Go, jsou proti mě hadr). Každopádně jsem dorazila na místo určení, cca hoďku předem. Policisté, kteří tam měli službu se na mě pořád dívali stylem "co ta tady chce?".
Nu což, hodinku jsem si odtrpěla, i při chabém pokusu přepadnout kamarádku v práci (šla jsem do špatného hotelu). :'D Čekal mě konečně vchod do budovy. Strážníci po mně vyžadovali vypnutí mobilu a prohlídku tašky. Nic neobvyklého. Poté, co jsem prošla pípátkem (ano, nazývám to pípátko), jsem dostala vysačku, a odkráčela jsem do 1. patra. Po pár minutách zmateného koukání po lidech mi došlo, že bych si mohla zajít pro pořadový lístek.

Poté, co mě zavolali k okénku, jsem odevzdala potřebné dokumenty (pas, formulář atd...) a šla si zase sednout. Píplo znovu mé číslo, a tak jsem šla k dalšímu okénku. Naštěstí, jsem potkala velice milého a zdvořilého pána úředníka, který zprvu mluvil česky. Pak se zeptal, "Do you speak English?". Samozřejmně, že spíkuju, jenže v tu chvíli ze mě vypadlo místo "Yes, I do.", tohle "Yes, I speak." Nad tím, co jsem řekla jsem asi 2 až 3 vteřiny přemýšlela, a pak jsem na něj s širokým usměvem vybalila "Yes, I do!". Upřímně, musel si o mně myslet, jaká to nejsem kr*va. Pán to vzal s úsměvem, a konverzovali jsme dál v angličtině.

Nakonec jsem se už měla k odchodu, jenže to bych nebyla já, kdybych se jak de*il nezeptala jestli doopravdy, doopravdy můžu odejít. (Upřímně, jsem schopná se na jednu věc ptát nejméně pětkrát, abych se ujistila -> ano, trpělivost přináší růže.)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama