Zatím, největším krokem v mém životě bylo, stát se Au Pair. Sama, sama za sebe jsem čelila neznámému, které mě čekalo. 6. září 2016 jsme se rozloučila s rodnou zemí, abych poznala, jak velký je svět.

U ROCKYHO NA NÁVŠTĚVĚ... VE PHILADELPHII

29. května 2017 v 1:13 | Helenaupair |  Cestování po USA

U Rockyho na návštěvě ... ve Philadelphii


Rocky, Klára a Helena už jedou!
Ale pěkně od začátku. V pátek večer po práci nám jel bus o půlnoci ze South Station (Boston). Při čekání na banány (bus) jsme objevili, že před námi stojí jiní Češi, kteří (jak se zdálo) se s námi nechtějí kamarádit. Musela jsem zamáčknout slzu, protože na rodáky tady běžně nenarazíte, víte? Každopádně, noční přejezd trval přibližně osm hodin. Přijeli jsme kolem sedmé ráno do "krásného" děštivého dne. Chcalo jak... A jelikož jsme ještě neměli jistý nocleh, tak jsme se snažili vykomunikovat přespání přes AirBnB a Couchsurfing.


Vytaste deštníky, bude to slejvák. Tak jsme vyrazili k Museum of Art, u kterého se nachází Rocky Steps a socha Rockyho. Schody jsme vyběhli, s tím že jsme si zpívali onu známou píseň. Prostě turisti.


Zobrazování obrázku image1.JPG
Zobrazování obrázku image2.JPG
Jelikož stále prudce pršelo, a my už byli promrzlé až na kost, tak jsme se rozhodli zajít do Knihovny Philadelphie.




V sobotu jsme toho moc nestihli, jednak kvůli dešti, a jednak kvůli tomu, že jsme ani jedna nespali den a půl (ani jedna nemůžeme spát v dopravním prostředku). Tím ale sranda nekončí. Ubytovali jsme se u jednoho chlápka. Ukázalo se, že tam má ještě spolubydlícího a další nocleháře. Po nedorozumnění, kdy si mysleli, že jsme lesbický pár (museli jsme kluky zklamat. Chlápek, co nás ubytoval je gay, a bylo nám řečeno, že páruje téměř cokoli, co je vedle sebe a dýchá). Vážně dloho jsme si povídali s jeho spolubydlícím, který byl umělcem (umění, které provozoval on, moc nepobírám, ale to je věc názoru). Byl fajn, a hrozně mi připomínal kamaráda z Čech, ale pak se to zvrtlo. Neřeknu jak, protože jsem nevěděla, jestli se smát nebo brečet. Každopádně jsme dostali nafukovací Queen size postel, která se nám během noci vyfukovala, takže taky zážitek.

V neděli, díky Bohu, bylo krásné počasí, a tak jsme vyrazili brzy ráno. První zastávkou bylo Penn's landing, něco jako nábřeží. Tam jsme se pokochali, a razili si to k Liberty Bell a City Hall Visitor Center, centrum Philly a zakončili jsme to One Liberty Observation Deck, kde jsme spatřili celé město jak na dlani.

Zobrazování obrázku image6.JPG

Zobrazování obrázku image4.JPG

Ten, kdo se sem podívá a rád okusí místní jídlo, tak by měl zkusit Cheese-Steak. Jedná se o steak nakrájený na slabé plátky, které jsou vloženy do housky a zalité sýrem. Je to dobré, ale je fajn mít po ruce kamaráda, se kterým se rozdělíte. Sharing is caring.

Zobrazování obrázku image7.JPG


Jinak, po celém městě jsou na stěnách domů obrovské nástěnné malby. My viděli jen pár, ale vždy byly krásné a pestrobarevné.



Až na nepovedené počasí v sobotu, to byl skvělý výlet, na který budeme snad obě vzpomínat jen s úsměvem na rtech.
 

SANDWICH & PLYMOTH

9. května 2017 v 16:49 | Helenaupair |  Cestování po USA

SANDWICH - BOARD WALK


Jednou ve státě Massachusetts se dvě Au pair rozhodly, jet na výlet. Jedna vymyslela plán, druhá organizovala, a další dvě se přidaly. Počasí jim přálo, průjezdná dálnice také, a hodina cesty je také krásná vzdálenost.



Dorazili jsme do městečka Sandwich, které se nachází na začátku Cape Cod. Šli jsme na Board Walk, která vedla od parkoviště až na pláž s výhledem na Atlantik. Prostě nádhera. Samozřejmě, že já a Giorgia jsme vesele fotily (bez toho moje výlety neexistují). Sice nebylo nijak teplo, a kor u oceánu to pěkně foukalo, ale i tak jsme neumrzli. Prkna, po kterých jsme prošli na sobě nesla jména lidí, kteří to zřejmě dotovali (jiný důvod mě nenapadá). Každopádně to vypadá moc hezky. V letní sezóně, to musí být krásné místo, kam se podívat.

Fotka uživatele Giorgia Scarmelotto.

PLYMOTH - PILGRIM PLANTATION


Následovalo městečko Plymoth, kde se nachází celkem známá Pilgrim plantation. Pro mě to bylo lákadlo, už od doby, co jsem sem přijela. Tento skanzen "přehrává" život lidí ze 17. století, kdy tam vznikla Plymoth Colony. Nachází se tam celá vesnice v dobovém provedení (velmi důvěryhodné, i oblečení si šijí sami) a atmosféru doplňují také herci. Neptejte se jich jestli používají mobilí telefony. Já se zeptala, a pán na mě zmateně koukal a pak dodal, že podobné slovo viděl v knížce, a začal mi ukazovat dobovou knihu. Celkově jsou dobré otázky typu "Kde většinou přespáváte? Jak vypadá váš všední den? Z kde se myjete/chodíte na záchod? Proč máte v rohu to brnění?" apod. Pokud máte nenechavé ruce jako já, tak jste tam vítáni. Na vše si totiž můžete sáhnout, otevřít, jen netřeste s nádobou s opravdovým střelným prachem (ikdyž si myslíte, že je to písek. Raději netřeste s ničím.). Je to úžasná příležitost zjistit jak tam žili první přistěhovalci.
Dále je tam expozice domorodých indiánů Wampanoag z tohoto regionu. Bohužel jsme tam byli tesně před zavíračkou, ale i tak jsme něco stihli. Starý indián tam dlabal kayak a kmene stromu, který vypaloval. Bylo s ním hrozně fajn si povídat. Měl nádherný hlas, jen zavřít oči a usnout. A ještě jsme stihli jít do domorodého obydlí, kde jsme potkali mladšího indiána, se kterým jsme se už tak nebavili. Co jsem se třeba dozvěděla nového bylo to, že údajně indiáni mezi sebou neválčili, ale pořádali hry podle kterých se určil vítěz. Není to nádhera? To bychom mohli naučit U.S., Rusko, Blízký východ a Severní Koreu, ne?

Vstup do thoto skanzenu se pohyboval okolo 30$, což jsme nějak zapomněli. Nakonec jsme dostali slevu a zaplatili jen 16$, když paní viděla, že původní cenu doopravdy uhradit nehodláme. Furt je to business.

WASHINGTON D.C.

5. května 2017 v 4:48 | Helenaupair |  Cestování po USA

WASHINGTON D.C.


Není Washington, jako Washington. Jeden je stát, a druhý za sebou nese D.C. Tak jsem se vydala, na dlouhou cestu do hlavního města Spojených států. Cesta autobusem plným Au Pair trvala přes devět hodin, takže si umíte představit, jak po tom většina z nás chodila. Odjíždělo s v pátek dopoledne, a to pracuji, ale obětavá babička mě zachránila. V autobuse není na škodu si udělat pár kamarádů, kteří vám dají jídlo, které nemají rádi a naopak (extra oreo, prosím). Jako spolucestující jsem se dala do kupy s jednou Němkou. Takhle šíleně, pozitivního člověka jsem dlouho nepotkala. No, za jízdy jsme se nenudili.
Ráno byl na programu poznávací okruh městem. Upřímně, Washington se stal jedním z mých oblíbenců.

Fotka uživatele Giorgia Scarmelotto.

Navštívili jsme Lincoln Memorial, kde sedí obří šestnáctý americký prezident A. Lincoln s nepřítomným výrazem (čím to asi bude). Odtud je nádherný pohled na Washington Memorial, a odehrál se zde proslov známeho Martina Luthera Kinga, Jr. "I have a dream", který je vytesán do jednoho z kamenů.

Dále jsme viděli Vietnam Veterans Memorial. Jedná se o poctu Americkým vojákům, kteří padli za války ve Vietnamu. Tato památka je rozdělena do tří částí: Socha tří vojáků, památník vietnamských žen a nejznámější pamětní zeď veteránů z Vietnamu.


Památník Martina Luthera Kinga, Jr. Boji za lidská práva zasvětil život. "With this faith, we will be able to hew out of a mountain of despair, a stone of hope." The memorial depicts Dr. King as the "stone of hope" and the two pieces of granite placed near him as the "mountain of despair." -> To je hodně zajímavé.


Korean War Veterans Memorial. Tento památník se skládá z 19 soch vojáků, kteří odkazují na hranici mezi Severní a Jižní Koreou.
World War II. Memorial. Památník postavený na oslavu hrdinů "Velké generace" a čest mužů i žen, kteří sloužili za mořem/oceánem. V tu dobu, když jsme tam byli my, tak tam zrovna byli i opravdoví veteráni, se kterými tam natáčela i TV.

Washington Monument byl postaven na čest Georgovi Washingtonovi, prvnímu americkému prezidentovi. Jedná se o obelisk (ne Obelix)


Franklin Delano Roosevelt Memorial

Bílý dům, ano je opravdu bílý. Ne, není zrovna nějak veliký. Upřímně, čekala jsem něco většího, jak z am. filmů. Vedle nás něco vyřvával do megafonu nějakech chlapík, a hrozně se u toho bavil. Přestal se bavit, až za ním přišel policista.

Další:




Večer jsme se museli připravit na bál. Ano, čtete správně, Naval Ball. Konečně večer plný zábavy, a konečně jsem se mohla bavit i s klukama, a že byla sranda. Alkohol byl zakázaný, takže o to lepší, protože nikdo nezvracel, nebo se nepral.

Potkali jsme tam Roberta, novopečený voják, který s každou z nás moc rád tancoval. A když neumíte tancovat? Aspoň se točte, a trsejte do rytmu. Krásný zážitek, a jako Popelky jsme si to museli, všechny odlkusat, o půlnoci, do naší kouzelné dýně, kdo mi nevěří tak to byl autobus, ale nechme atmošku dýně.
 


New York City

29. dubna 2017 v 17:22 | Helenaupair |  Cestování po USA

NEW YORK


Další víkend jsem se táhla na druhou stranu, s jinou partou lidí (tentokrát všechno au pair). Tentokrát pártysměska, dvě Češky, Italka a Mexičanka. Za krásného, sakra, deštivého rána, kdy mi promokly i mé nové, krásné tenisky Nike (tohle mi, vážně, zkazilo den), jsme se odporoučeli do Bostonu k čínské čtvrti. Tam nás vyzvedl autobus.


Po příjezdu do NYC jsme šli na? Na Helicopter ride. Měli jsme ho zabookovaný na později, ale díky bohu nás vzali dřív. Naše tašky a příruční zavazadla jsme si mohli nechat ve vestibulu. Každý dostal pás s malou oranžovou taštičkou, pro případ, že bychom se zřítili do Hudsonu. Ve formaci žížala jsme došli k naší helikoptéře, kde ještě seděli předešlí pasažéři. Jeden z personálu si mě zavolal, a usadil mě vedle pilota. Samozřejmě nezapomněl říci "special seat for beautiful lady". Měl by si pořídit brýle, chlapec. No, tak jsem seděla v helikoptéře sama, a ostatní na mě koukali, a já na ně. Už jsem si myslela, že poletí jinou helikoptérou. Díky bohu, ne. Odlepili jsme se od země, a vznášeli se nad New Yorkem. Vždy jsem si myslela, jak je socha Svobody obrovská, ale při tom je to takový "pidi". Po přistání jsme měli možnost si koupit fotky. Za jednu fotku cca 30$? Asi si domyslíte, co se stalo. Žádné nejsou. Každopádně, jsem ráda, že mě Kláry přemluvila, ať na to jdu s nimi. Ty peníze za to stály.


Pak už jsme šli najít AirBnB, a vyrazili jsme do víru velkoměsta. Prošli jsme takové ty klasiky, jako Times Square... Protože blízko Times Square je restaurace, která se otáčí, tak jsme do ní přeci museli zavítat. The View restaurant zrovna není pro kategorii Au Pair, ale i tak zajít si na předražený drink, kdy vám naúčtují i vstup, o kterém vám dají vědět, až když jste si objednali pití. Každopádně to byl krásný zážitek, za ten výhled to stálo. Poslední zastávkou byla restaurace u Broadway. V této restauraci Ellen's Stardust Diner, číšníci tančí a zpívají na stolech. Prostě během jídla se můžete pokochat živým muzikálem. A to stojí za to. :)


V neděli jsme si zbalili a vyrazili na brunch, který nám domluvil kamarádčin HD. A protože NY metro. Tak jsme si to, mi Hannibalové, táhli přesně na druhou stranu. Nakonec jsme tam dorazili o hodinu později. Najedli jsme se, a skoro zaplatili. Aneb mít známosti se vyplatí. Poslední zastávkou byl Central park.

Heli

MONTREÁL

25. dubna 2017 v 4:27 | Helenaupair |  Cestování po USA

MONTREÁL


Za tento výlet musím poděkovat Káťě, Anežce a spol., že mě vzali s sebou. Káťa se mě zeptala, jestli bych nechtěla jet s nimi, a odmítněte to, že? No, tak už jsem seděla v autě, směr hranice USA a Kanady. Napětí stoupalo, čím blíž jsme byli hranicím. Kombinace, tři Češky (dvě z toho sestry), jeden RusoAmeričan a Jihoafričanka v jednom autě. Hranice jsme úspěšně projeli, ale ta pravá sranda přišla, když jsme se chtěli vrátit zpět do států, ale o tom později. Za "nedlouho" jsme byli v Montreálu. Krásné město, s francouzskými nápisy a celkově více "evropskou" atmosférou. Tak aspoň na mě působilo.
Na začátek jsme se šli podívat do baziliky sv. Patrica, kde jsme, shodou okolností, narazili na vyzobrazení Pražského Jezulátka z kostela Panny Marie Vítězné.


Dál jsme pokračovali do centra. Navštívili jsme katedrálu a baziliku Marie-Reine-Du-Monte. Vevnitř se nachází obrovský baldachýn, který byl zhotoven v Římu roku 1900, a má připomínat dílo G. L. Berniniho. Dále, tam jsou velké varhany z roku 1893. Tyto dvě památky byly za dobrovolné vstupné, to se ale nedá říct o Norte Dame.


Večer jsme si jeli dát večeři do centra. No, není to skvělá příležitost, dát si místní specialitu? Dali jsme si Poutine. Jedná se o kanadské jídlo, původně z oblasti Quebec. Jsou to hranolky se sýrem, polité světle hnědou omáčkou. Pak už je na vás, jestli si k tomu přiobjednáte maso, či něco jiného. My si objednali jen klasické Poutine. Chutnalo nám.

Naše jihoamerická kamarádka se chtěla jít někam hrozně bavit, tak jsme nakonec skončili v jednom baru, který byl skvěle schovaný. Kdyby nás tam nenasměroval číšník, tak bych si ho v životě nevšimla. Každopádně, jsem mohla pít po půl roce, a legálně.


V neděli jsme navštívili downtown, a vydali se vyhlídku, kde nám leželo celé město na dalni. Dostat ze z U.S. do Kanady není až tak těžké, ale z Kanady do U.S., tady jde o nervy.



Já, ani Káťa jsme neměly, podepsaný formulář DS 2019. U hranic už nám bylo doopravdy špatně. Zaparkovali jsme auto a šli dovnitř na kontrolu. Moc dlouho to netrvalo, delší se mi zdálo, když kontrolovali auto. Upřímně, nevěděla bych, co dělat, kdyby nás nepustili zpět, a ani na to nechci myslet.
Takže takový byl výlet do Montrálu, plný zábavy, ale i creepy momentů a otlačených zadků.

Tímto začala šňůra tří víkendových výletů za sebou.

BÝT, ČI NEBÝT

5. dubna 2017 v 2:50 | Helenaupair |  Rok AU PAIR

BÝT, ČI NEBÝT

Au Pair program je jednoroční záležitost, ALE dá se také prodloužit. Ne, nemůžete ji prodloužit o dalších deset let, ani osm let, a ani pět let (z toho by mi...). Prodloužit se dá buď o šest, devět nebo dvanáct měsíců. Další možností je, že mužete zůstat u své stávající HF nebo si najít jinou, to už záleží na obou stranách (rodina většinou chce, aby au pair zůstala (pokud chce prodloužit) kvůli dětem). Jelikož, já jsem tu už přes půl roku (tři krát "hurá"), tak přišlo na lámání chleba i u mě. Ještě před oficiální otázkou, se mě malej dost často ptal (před rodiči), jestli s nimi zůstanu atd.
Vždy jsem odpověděla, že nevím (neutrální odpověď = nejlepší odpověď). HP mi řekli, že mi dávají týden na rozmyšlenou a pak už by chtěli vědět, jak na tom jsou. Ohledně tohoto, je to kvůlu tomu, že musí vědět, zda si mají začít hledat novou au pair. Kdybych s nimi chtěla prodloužit, tak prý jen na rok (šest ani devět měsíců nepřicházelo v úvahu). Po týdnu, padla, tato nepříjemná otázka. Bylo to pro mě šíleně těžké, protože svou odpovědí udáváte směr své budoucnosti. Na druhou stranu, být stále podřízená, a bojovat s dětmi...

Rozhodla jsem se podle svých pocitů a i podle svého věku, protože kdyby mi bylo kolem dvaceti čtyř, a víš, tak bych na 90% prodloužila. Ale, díky tomu, že mi bude dvacet, se s tímto programem mohu vrátit ještě dvakrát na dva roky, takže bych, tady mohla žít další čtyři. Ano, uhádli jste mou odpověď, řekla jsem, že neprodloužím. HM mě celou dobu uklidňovala, že se na mě nezlobí, jen že jim to je líto, a rovnou mě požádala, jestli bych jim nemohla pomoci najít náhradu za mě (své darebáky jen tak někomu nenehcám). Pak ji budu muset i zaučovat (bude to mít holka těžké...) HD vypadal hodně smutně (tak mi to asoň přišlo, možná se pak radoval, kdo ví). Jestli to už ví i děti, tak to nevím. Jediné, co vím je, že to pro prdky i mě bude hodně těžké. Btw, do Čech se na jednu stranu těším, ale na druhou se návratu až děsím. To zase budou smíšené pocity...

6. A POSLEDNÍ DEN

4. dubna 2017 v 18:10 | Helenaupair |  FLORIDA

6. A POSLEDNÍ DEN

Aneb den velkého loučení. Vašek a Niky mě odvezli před hostel, kde jsem měla strávit poslední noc, sama. Bohužel, kvůli chybě při bookingu odlétali o den dříve. Ještě před loučením jsme museli vyčistit zapůjčené auto, které nás po celou dobu nenechalo ve štychu. Pak jsem zůstala sama. Šla jsem do hostelu, kde jsme zjistila, že je to partyhostel
(v tu chvíli si řeknete "pane Bože, proč mi je jen devatenáct..."). Po otravování kamarádů z Čech, kdy bylo v ČR kolem půlnoci, jsem se šla projít po Miami Beach.


Být sama mělo něco do sebe, fotit si jak dlouho chcete, poflakovat se, máchat si nohy atd. Večeře byla naštěstí zahrnutá v ceně pobytu, takže skvělé (to nemluvím to tom, že to bylo celkem levné a v ceně byla rovnou i snídaně). Každopádně, po večeři dorazila ještě jedna holčina, díky ní jsem našla takhle levné ubytování. Pro "baby" tady žádná party není (možná je to dobře), ale ta hranice jednadvaceti let mě začíná čím dál víc štvát. S Danou jsme potkaly dva nadrané "muže", kteří podle jejich slov "krotí krokodýli". Tak jen doufám, že je vesele krotí i v těchto dnech.


Po ,ne, moc prospané noci, v pokoji s dalšími jedenácti lidmi (smíšený pokoj, nevěděla jsem o tom), jsem jela na letiště. To letiště je velké jak kráva. Po letu, kdy se po mě válelo skoro pořád cizí dítě, jsem se snažila najít terminál, kam měla přiletět má HF. Po hodině a půl jsem ho našla! Komické je, že má HF byla na Floridě ve stejnou dobu jako já.
Jen, co mě prcci uviděli, tak za mnou sprintovali, a celou dobu řvali "Heli, Heli, Heli". Celkem hezký pocit, když vidíte, jak vás mají doopravdy rádi, a že ta námaha s nimi se vyplatila. Tímto bych asi uzavřela zápisky o dovolené na Floridě, kterou můžu jen vřele doporučit.

Pláže, které jsme navštívili:

Siesta Key Beach
Clearwater beach
Miami beach
Fort Laudarale beach
Key west beach



5.DEN - KEY WEST

15. března 2017 v 3:06 | Helenaupair |  FLORIDA

5. DEN - KEY WEST


A je to tu! Zlatý hřeb naší dovolené, Key West. Sbalili jsme si svých pár švestek, a vydali se na nejjižnější bod Spojených Států. Ráno jsme si přivstali, snídani si dali, a vyrazili. Cesta tam nám trvala přibližně tři a půl hodiny. Ten kdo ví, že Florida je oblíbené místo pro starší Američany, tak ho asi nepřekvapí stoletá babča za volantem. Ne, že bychom o tom nevěděli, ale přece jenom občas jsem se nejen bála o babču/dědulu (ne, že mladý řidič je lepší řidič). Zpět k tématu. Cesta byla dlouhá, a ještě před cílem jsme si dali menší zastávku na jednom z ostrůvků. Už v tu dobu jsme byli spálení (teda aspoň já).



Po příjezdu na ostrov Key West jsme řešili kam, co a jak. Tak jsme pořešili parkování, a nejdříve se vydali na jednu z větších pláží. Teda, oceán nám moc nepřál, a voda nebyla tak čistá, jak z plakátů, ale nevadí. Šli jsme se na molo, před kterým jsme si koupili kokos k pití (jinak bychom si kokos nekupovali, že?) S brčkem v kokosu jsme si to štrádovali na molo a do vody. Při čvachtání, jsme s Nikky zapředly řeč s Novozélanďanem. Byl to mladý kluk a cestoval sám. Nový Zéland - Austrálie - USA (jeho trasa).


Chtěli jsme najít tu nejoblíbenější pláž, a tak jsme stopovali podle google maps. Další místo, kde se vyvalit a vykoupat. Nedaleko této pláže byl obchůdek se suvenýry (šíleně předražený, cestou jsme našli levnější, kde vše bylo za 5$). A ještě opodál byl slavný "bod", se kterým se všichni turisti chtějí nechat vyfotit.






Nakonec jsme se prošli k domu slavného spisovatele Ernesta Hemingwaye. Tím, to nekončí, ale začíná "hra najdi auto". Sranda na minimálně hodinu, či dvě. Po celém dni, kdy jsme měli jen brzkou snídani, jsme byli vážně hladoví. Takže napětí stoupalo. Každopádně jsme se podívali i do částí, pravého Key Westu, ne jen pro turisty. Kohouti všude, vážně. Jelikož jsme byli ,co by kamenem dohodil od Kuby, tak to tam mělo i takovou atmosféru.





4. DEN - FORT LAUDERDALE, MIAMI BEACH

14. března 2017 v 3:38 | Helenaupair |  FLORIDA

4. DEN

Tak čtvrtý den, jsme si dali po namáhavém začátku, trochu oraz. Začali jsme pláží v Fort Lauderdale, kde bylo krásně. Počet turistů skoro nulový, klid, ticho a šumění oceánu. To byl dokonce snad první den, kdy jsem vlezla do vody (bála jsem se, protože jsem byla čerstvě po pásovém oparu).


Voda byla čistá, vlažná, prostě úžasná. Po vyvalení se na pláži a úspěšném lovu mušlí, jsme se šli projít znovu k místní proménádě se suvenýry. Aneb, čas strávený v suvenýrech se stal takovou klasikou (pro mě a Nikky, chudák Vašek). A jelo se o dům dál.

Další válecí zastávkou byla Miami Beach. Tam už jsem, osobně, s Nikky do vody nevlezla. Už nebylo takové teplo, a bylo tam celkem dost lidí... Na relax, se tahle pláž podle mě moc nehodí, pokud si ale chcete zatancovat na písničky z místního repertoáru (kde, kdo, co pustí na svém pidi repráčku, jak je libo).






Miami Beach je pobřežní rezort zřízený na začátku roku 1915. Nachází se na přírodních a člověkem vytvořených bariérových ostrůvcích na pomezí Atlantiku a zálivu Biscayne. Rekordní teploty se zde vyšplhaly až 37°C.


3. DEN SIESTA KEY BEACH, EVERGLADES NATIONAL PARK

2. března 2017 v 18:00 | Helenaupair |  FLORIDA

3. DEN

Třetí den se nesl v duchu plážového "válení", a poznávání aligátorů. Takže, vyfotit co nejvíce fotek, natočit videa, načmárat do písku pozdravy a sednout si na dobrých 10 minut a jede se dál.
Tak to probíhalo na nejkrásnější pláži Floridy, Siesta Key Beach, která se nachází u města Sarasota.
Na této plážy byl písek vážně něco (mít s sebou kyblířek, tak nevím, jestli by mě, pak do letadla
s takovým množstvím písku, vůbec, pustili). Na mě, a Nikky byla voda studená, ale Vašek se šel
s radostí namočit.


Tato pláž je oceněna za Nejbělejší a nejjemnější písek na světě (The Great International Beach Challenge, 1987), dále za Nejlepší písečnou pláž Ameriky (The Travel Channel, 2004)... Takže pokud jste fanoušky písku, tak tohle je místo pro vás.

Po poledni, jsme se vydali do Everglades National Park. Jelo se za aligátory
a mokřady. K půjčovně vznášedel jsme přijeli až kolem čtvrté, takže jsme už bohužel nemohli stihnout se podívat do záchranného centra (pro zvířata, ne lidi). Před jízdou na vznášedle jsme "ulovili" malého aligátora (v teráriu) a mohli se s ním vyfotit (chudák malej, způsob jakým ho paní vyndala byl až na facku (podle mě)). Každý z nás si pochoval baby aligátora, takže všichni tři jsme byli spokojení, a mohli jsme frčet. Náš vznášedlový kapitán Jake (pokud to nebyl Jake, tak má smůlu, a je to, prostě, Jake), byl mladý a pohledný kluk. Po tom, co jsme vjeli do "lesa" mangrovů
a všichni tři jsme natěšeně hledali aligátory, nám byly oznámeny dvě zprávy (dobrá a špatná). Aligátoři v tu dobu bohužel hybernují, z čehož vyplývá, že nebudeme sežráni, či o ruku, nohu kratší. Jake byl tak vášnivý řidič vznášedla, že při té rychlosti jsme ani nebyli schopní plakat zklamáním, nad tím, že neuvidíme aligátory. Ale, viděli jsme něco jiného. To něco jiného byla rodinka mývalů. Ti z jihu jsou mnohem menší než ze severu a jsou aktivní i přes den. Mršky nám málem naskákaly na vznášedlo. Jake je nám představil (my s Nikky okouzleny, nejen z mývalů)
a jelo se dál. Rychlou jízdu doprovázely smyky, jéj, ztráty povoleny. Ne, nikdo nevypadl. Ke konci bylo jednomu z nás povoleno chvilku řídit vznášedlo. Já to nebyla, Vašek to nebyl, ano, správně byla to Nikky. Po jejím řízení (talent od přírody na vznášedla) jsme přežili (promiň Nikyy. Ne, šlo jí to).


Pak už jsme se jen jeli ubytovat do Fort Laudardale. Toto město je oblíbenou turistickou destinací, ale k našemu štěstí, my jsme tam byli mimo sezónu, takže hlava na hlavě to vážně nebyla. Díky rozsáhlému a složitému systému kanálů je město přezdíváno jako "americké Benátky" (to nemohu bohužel potvrdit, protože jsme byli jen na pláži, v suvenýrech a hotelu). Večer jsme si udělali romantickou procházku ve tmě po pláži.


Kam dál