HF = Host family HM = Host mom HD = Host dad HCH = Host children

PORTLAND

Neděle v 0:12 | Helenaupair |  Cestování po USA

PORTLAND "BRR"


I Au Pair si musí odpočinout. Věřte mi, není to jen válení na gauči s pozorováním dětí. (Bohužel). Tak jsme si s mými italskými kamarádkami naplánovaly výlet do Portlandu v Maine. Kdo by čekal, že tam bude v lendu zima, že? Řeknu vám, zima jak v pr... Teploměr sahal k hodnotám -12°C a mělo být hůř. Každopádně jsme si to užili.


Portland je největším městem státu Maine. Nachází se tam Old Port, který je populární mezi turisty. Vlastně celé Downtown je turistická atrakce. V městečku je místní specialitou humr, takže neváhejte a ochutnejte aspoň Lobster roll. S muzei se roztrhl pytel v Congress street. Od větších muzeí až k těm malým. My jsme chtěli navštívít Portland Museum of Art, pro naši smůlu to zrovna bylo v rekonstrukci. Dále se zde nachází také Popcorn store. Nikdy jsem neviděla tolik druhů popcornu. Dobrého popcornu.
S hrdostí můžu potvrdit, že Jaromír Jágr je doopravdy oblíbený. Jakmile se jeden číšník dozvěděl, že jsem Češka, tak rovnou se mnou zapálenou vedl konverzaci o Jágrovi.



Druhý den, jsme se vydali na maják u Cape Elizabeth. Ledový vítr od oceánu nás doprovázel celou dobu. Vlny se tříštily o skály, takže doopravdy nádhera. Scóre - dvě zrmrzlé Italky, jedna Češka.


 

MERRY CHRISTMAS + HAPPY HANNUKAH

Sobota v 23:57 | Helenaupair |  Rok AU PAIR

MERRY CHRISTMAS + HAPPY HANNUKAH


Vánoce v Americe mají trošku jiný rozměr než ty v Čechách. Je to především všudypřítomnou výzdobou, světýlkama a autama s falešným sobím parožím a rudolfovým čumákem. Američané jsou ohledně výzdoby doopravdy experti.




Moje HF Vánoce neslaví. Zato slaví Hannukah. Jedná se o židovský svátek, který se mimochodem tento rok střetl s Vánoci. Takže, jak české Vánoce i první noc Hannuky byla ve stejný den, a končila na Nový rok. Je to osmidenní svátek, který oslavuje zázrak. Prcci dostávají po osm nocí dárky od rodiny. Po západu slunce se sejde rodina a zapalují svíčky na menoře. Každý večer je postupně zapáleno o jednu svíčku víc.

Na Christmas day (25.12) jsem byla pozvaná na vánoční večeři k přátelům mé HF, kteří slaví Vánoce. Tato rodina má také Au Pair, a to z Německa. Bylo to skvělé. Je hrozně příjemné, jak jsou tady lidi milí, a nevím, jak to říct, hřejiví? Sice jsem tam byla cizinec, ale vůbec jsem si tak nepřipadala. Skvělá večeře, při čemž prcci seděli u svého super duper mini stolečku (super roztomilé).



V polovině večeře jsem bohužel musela prchat, protože má HF a já jsme jeli na Christmas light drive. Dost domů nemělo záclony, takže šmírování povoleno. Projížděli jsme ulicemi, a co dům to řev "Christmas lights, I see them over there on Hannah's side". (Mé HK jsou super hlasité, takže uvažuji o špuntech do uší). K závěru jízdy jsme se zastavili ještě u jednoho speciálního domu, který nabízel procházku mezi světýlkama zdarma. Můj HD, ale zapomněl bundičky prcků doma, takže je zabalili do jeho bundy alá siamská dvojčata v "šatech" (ta budna byla jako dlouhá jako šaty = dost komický pohled)). HD trpěl zimou, tak jsem si z něj dělala dobrý den.
Ohledně Nového roku. Neměla jsem původně nic v plánu, a málem jsem zůstala doma jak pecka, ale na poslední chvíli mě vytáhla kamaráda. Tak naše Au Pair banda slavila Silvestra u Sereny. Kolem jedenácté, kdy se naše párty s vodou, colou a džusíkama rozpadla byla poslední možnost se jet podívat do Bostonu na ohňostroj. Jen tři odvážní se vydali na tuto výpravu. Serena, Giorgia a já. Přes mráz a odfouklé konfety to stálo za to, a nelituji, že jsem se nakonec k nim přidala.



SOS ANGÍNA ,ANEB, RÝMIČKA TO NEBYLA

20. prosince 2016 v 3:30 | Helenaupair |  Rok AU PAIR

SOS ANGÍNA ,ANEB, RÝMIČKA TO NEBYLA

(Ten, kdo nemá rád sebelitování, tak ať nečte)
Už v listopadu jsem se začala cítít, že tady něco nehraje. A taky že nehrálo. Již ve svých devatenácti letech dokáži rozeznat angínu od nahclazení či rýmičky. Po debatě s HP jsem obdržela dva druhy neznámých prášků. Ze začátku zabíraly, ale antibiotika to přece jenom nebyla. Po tom, co už mi i ty prášky přestávaly fungovat, a dokonce jsem z nich měla vyrážku, a různé vedlejší účinky (krev v uších, nosu atd.) jsem se rozhodla najít lékařskou pomoc. Vskutku, hledala jsem. V prvním zdravotnickém zař. mě poslali slušně do háje, v druhém, po mě chtěli přes 100$ (jen za to, abych se mohla setkat s doktorem) s ve třetím (už nemocnici) jsem nemohla čekat tak dlouho. Nebudete mi to věřit, ale takhle zoufalá jsem snad nikdy nebyla (celou jízdu jsem probrečela). S horečkou a natelkýma mandlema (druhá brada :D) jsem musela odřídit zpět domů, a odkázat se na babské rady.

Zázvorový čaj, česnekový čaj a cibule s cukrem. Po tomto roce se ze mě stane asi babka kořenářka, protože jsem zjistila léčivé účinky kdejakého koření. No, a moje uzdravovací samoléčba celkem zabrala. Z nejhoršího jsem byla pryč. Ještě tak pro doplnění, kamarádka mi doporučila koupit si tady takové pastilky, jako Strepsils. Sice jsem na ně měla alergii (oteklo mi zevnitř hrdlo, takže jsem se v podstatě dusila), ale pro tu malou úlevu jsem spořádala všechny. :'D

Nezaléčená angína mě pronásledovala stále, jako duch. Před týdnem jsem zase začala mít teploty a další příznaky této nemoci, a tak už jsem se rozhodlala s tím něco udělat. Od HM jsem dostala list, kde jsou zdrav. zařízení, které berou mé pojištění, a jela jsem. Byla jsem jak nadrátkách, protože jsem se bála stejného neúspěchu, jako minule. Když jsem dorazila na místo, tak jsem se v autě na parkovišti prozplakala, štěstím, že jsem to našla (stal se tady ze mě staršně emotivní človět, kor v hledání lékařské pomoci). Při registarci se mě sestřička zeptala, co si myslím, že mi je. Tak jsem odpověděla, že mám strep... Vyfasovala jsem roušku, a všichni se mě štítili. Na místě mi udělali testy, které byly negativní, tak jsem se vydala domů s klidem, že je to jen viróza.

O dva dny později, zrovna když jsem vezla prcky na playgroup, mi volala sestřička, že se mnou musí mluvit. Testy na angínu, byly přece pozitivní. Po tom, co jsem zmrvila večeři jsem HM řekla, že nakonec tu angínu mám. Vyhodila mě z domu, ať si okamžitě jedu pro antibiotika. Takže zase s horečkou a špatným svědomím, že jsem ohrozila prcky, jela do CVS. Auto se stalo oblíbeným místem k pláči.


Rada do života budoucích Au Pair. Radši se nejdřív zeptejte o pomoc HP, aby vám pomohli najít zdrav. zař., které platí vaše pojištění. Nejednejte v tomhle na vlastní pěst. Mě se to nevyplatilo. ALE přežila jsem.
 


PROVIDENCE

20. prosince 2016 v 3:24 | Helenaupair |  Cestování po USA

PROVIDENCE


Jednoho krásného dne jsem se rozmyslela, že bych mohla něco spáchat. A protože mě každo víkendové návštěvy Bostonu už tolik netáhnou, tak se rozhodovalo mezi NY, Providence a Niagárskými vodopády. Hádat ani nemusíte, protože vítěz je zvěčněn v nadpisu.

Providence vlastně navrhla moje kamarádka Klára, která se mnou jela. Nakonec to byl česko-italský výlet. Dvě Češky a dvě Italky. A jelikož je má navigace posera a vyhýbá se velkým obloukem dálnicím (nastaveno HP (děkuji, děkuji)), jsem to musela odřídit po různých prdelkách. Cesta trvala přibližně přes hodinu a čtvrt.




Byla zima tak, jsme se běžely schovat do velkého nákupního centra, samozřejmě jsme skončili ve Starbucks (klasika). Po rozhodování, kam se podívat, se kamarádka zeptala, jestli nám nebude vadit, když se vydá do kostela na mši. Samozřejmě, že nám to nevadilo, ale pustit jí tam samotnou? Tak jsme si udělaly procházku do kostela, kde nám oznámili, že mše se nekoná. Tak aspoň jsme poznali ne moc známou část Providence.




Jinak se zde nachází i něco jako napodobenina Bílého domu. A nebyla bych to já a Serena, kdybycom se nezačaly trumfovat o kandidatuře na příštího prezidenta. Každopádně Providence je krásné město.

THANKSGIVING DAY

5. prosince 2016 v 3:20 | Helenaupair |  Rok AU PAIR

THANKSGIVING DAY

Na tento svátek se těší asi valná většina Američanů, a já se jim nedivím. Volno a jídlo, no neberte to. Celý den nic nedělání a odpoledne se jen dobře najíst.

Každý má nějaké to poprvé, a že těch poprvé je dost. Mé první Díkůvzdání se odehrálo 24. listopadu 2016. Ráno bylo dovoleno si přispat, takže vstávání okolo půl osmé, povoleno (doma bych spala tak min. do jedenácti). Na mé HF se mi líbí to, že když jsou doma, tak jsou klidně celý den schopni strávit v pižamech. Popřípadě, prcci se občas rádi obnažují, takže lítat za nimi s jejich pižámkem v ruce je taky zážitek. K sváteční snídani v pižamech nám HM připravila banánové pancakes, slaninu a kafe (no, nesnězte to). Ráno dávaj v telce Macy's Thanksgiving Parade. Tento průvod se odehrává v NYC, a podle mě ho stojí za to vidět, když ne na živo, tak aspoň v té televizi. Ulicemi se vznáší obrovské balóny, ať už se jedná o Snoopy, Pikachu či Hello kity. Dále se tam projíždí ozdobené vozy na kterých se vezou různé celebrity (zpěváci), a pochopitelně zpívají. Každopádně, zabité tři hodiny mého života.

Odpoledne jsme se s rodinkou vydali do Worcesteru, za rodinou mého HD. Bohužel jsme jeli zrovna malým autem. Takže, narvěte Au Pair mezi dvě velké autosedačky, ona to přežije. Přežila. Prcci v autě rychle usnuli, tak jsem aspoň mohla malému šlohnout rubikovu kostku (světe div se, dala jsem dohromady jednu stranu = můj osobní rekord). To mi připomíná, že si jí musím pořídit taky. Každopádně, dojeli jsme na místo, a s hrůzou v očích jsem počítala kolik je tam aut. Aneb, když se sejde famílie, tak celá. V baráku, jak kráva, se nedalo skoro hnout. Jak může být jen jedna část rodiny tak velká? Díky Bohu, že tam nebyla část od HM. Potkala jsem tam jednu starší paní, která mě potěšila tím, že znala českou kuchyni. Bylo to tím, že její babička pocházela z Čech. Takže, když řekla "KoláčkyS" málem jsem se... Bylo to hrozně milé. Další starší paní (má osobní chvilková stalkerka) mě pronásledovala, a chtěla se pořád bavit o Praze. Ze začátku to bylo skvělý, ale když chcete konverzovt s jinou Au Pair, tak už to tak super není. Ano, v domě byly najendou dvě Au Pair. Jednalo se o Francouzsku. Bylo fajn, tam mít spřízněnou duši.
Symbol sváteční tabule, krocan. Jak ten pták byl velký (to zní blbě). Každopádně byl dobrý, a za přílohy bylo hodně druhů bramborové kaše.

A jestli jsem se přejedla k prasknutí? Ne, díky Bohu, ne.

HALLOWEEN

12. listopadu 2016 v 20:33 | Helenaupair |  Rok AU PAIR

HALLOWEEN


Jednou za rok nastane doba pro magickou noc, plnou čarodějnic, spidermanů, Darth Vaderů a chodící čtvrtky pizzy. Aneb kostýmům se meze nekladou.


Halloween je tady velká událost, na kterou se těší jak děti tak i dospělí. Není se čemu divit... Úžasně vyzdobené domy a předzahrádky. Většina nadšenců používá i falešné pavučiny, které opředou o keře a stromy, jiní zase do země zabodnout falešné (doufám) kosti atd...V obchodech nastala halloweenská horečka, ta jako u nás, jen na Vánoce a Velikonoce. Pár dní před dnem D, se pořádají různé Halloweenské party, jak pro prcky, tak i pro starší. Děti si do školy berou své kostými, a nejen do školy, ale i na kroužky apod.


Ve večerních hodinách začíná Trick or Treat, aneb skvělá šance potkat vaše oblíbené hrdiny či záporáky. Já osobně jsem naháněla chodící pizzu (vážně. Teď tu malou holčičku jinak neoslovím, než "Pizza"). Děti chodí od domu k domu, zaťukají, nebo jim je rovnou otevřeno, a jen řeknou super náročnou větu "Trick or Treat". Dostanou zaslouženou odměnu a štrádují si to k dalšímu domu. S těmi nejmladšími chodí i jejich rodiče a popřípadě i Au Pair (můj případ). K vidění jsou i starší děcka, které už nenosí roztomilé košíčky, ale popadnou příležitost za pačesy, a rovnou si vezmou obrovské pytle (chytří to puberťáci, sladkosti zdarma...).


Já osobně jsem hlídala Dath Vadera a Prasátko Olívii. Bohužel, pro mě nezbyl čas si vzít kostým, takže smůla. Jinak jeden z o blíbených filmů tohoto svátku je Hocus pocus.

SALEM

7. listopadu 2016 v 4:10 | Helenaupair |  Cestování po USA

SALEM


S blížícím se Halloweenem, kdy se ulice, obchody a domy ošatí do oranžové, fialové a černé, se naskytla skěvá příležitost navštívit Salem. Je to historické městečko, kde se odehrály procesy s čarodějnicemi (ouuu). Na hřbitově v centru městečka jsou dokonce i jejich hroby.


Každopádně v tomto období se tam nevyplatí jet autem. Jednodušší je jet vlakem, kvůli parkování a situaci na silnicích. Poté, co vstoupíte na uzemí centra městečka, tak vás obklopí všelijaké strašidelné dekorace, lidé převlečení za čarodějnice, gobliny a všelijaké příšery. Já dokonce potkala partu ze Scooby-doo. Kvůli nepřejícímu počasí, jsme přečkali v jedné kavárně, pozorujíc všelijaké kreatury promenádující se po ulicích. Atmosféra k nezaplacení.

Jelikož zde proběhly již zmíněné procesy s čarodějnicemi, tak si je zdejší lidé připomínají. Divadelní představení "Salem witch trial" začíná již na ulici, kdy herci v dobovém oblečení začínají hrát své role. Poté se celá scéna přesune do nedalekého "soudního domu". Tam je daná žena obviněna z čarodějnictví. Nakonec závisí na obecenstvu, jak celý proces dopadne. Naše spiklenkyně s ďáblem byla obviněna a nedopadla dobře (a já jí fandila).


Pak, jsme se vydali na hřbitov, kde jsem shodou náhod málem pokosilaněkolik náhrobků. Mimochodem, vandal nejsem, ale občas je lepší si dávat pozor, především na hřbitově. I tam stála slečna v dobovém oblečení.


Pro zábavu tam byla čtvrť se stašidelnými domy atd... Ze zvědavosti jsme se S. jeden vyzkoušely. Bylo to fakt pěkně zařízený, ale krátký. Spíš jsem se lekala S, než že by mě někdo vystrašil.

SOCIAL SECURITY NUMBER - OČ TU BĚŽÍ?

25. října 2016 v 17:58 | Helenaupair |  Rok AU PAIR

SOCIAL SECURITY NUMBER - OČ TU BĚŽÍ?


Pokud žijete, nebo chcete strávit delší čas v U.S., tak je vaší povinností (asi) si zařídit SSN. Jedná se o devíti místné číslo, které je vydáváno občanům, nebo stálím a dočasně pracujícím obyvatelům Států. Já jsem, o tom měla povědomí, ale nemyslela jsem si, že je to nijak důležité. Mohla bych bez toho žít, ale úřady to asi vidí jinak. Díky kamarádce, která mi to připoměla (Pán Bůh ti žehnej) jsem si to nakonec přes neúspěchy, a prokousávání se, zařídila. Poprvé, když jsme si ho jely vyřídit s kamarádkou, tak jsme byly časově omezeny (kvůli prckům), a ještě k tomu jsme zapomněly "nepotřebné dokumenty". V čekárně krom nás bylo mnoho prapodivných existencí. Mít v kapse zbraň, tak tasím. Vážně.

Po pumpkin-picking se mě babička z HF zeptala, kde jsem si byla zařizovat SSN, a kde si ho hodlám zařídit. Po zjištění, kde jsem byla mě odkázala na bližší kancelář (díky Ti babčo (je to úžasná babička)). No, tak jsem jela. Kontrola dokumentů? Ano! S čistou hlavou jsem se vydala za pokynů navigace do bližší kanceláře. V čekárně byl automat na pořadí (nechcete to vyplňovat). Přes nahlížení přes rameno paní přede mnou, jsem úspěšně odklikala a dostala číslo (byla jsem hrozně nadšená, že jsem to zvládla "uff").


Přišla jsem k okýnku, a jak se nejlépe ztrapnit? Odpovězte "Mám se dobře, díky.", když se vás úřednice zeptá "Co byste si přála?". Ta si taky musela myslet, že mám dost. Už je to takový reflex, jelikož je tady běžný, že cizí člověk za vámi přijde, a zeptá se vás, jak se máte (všude). Je to taková formalita (upřímně, vážně je nezajímá, jak se máte. Stačí odpovědět, že dobře a poděkovat).

Problém je na světě. Všichni mi řekli, že budu potřebovat jen pas, Form DS-2019 a Form I-94. Asi chyba v Termixu, ale po mně chtěla paní i dopis od agentury, že jsem tu pracovně. Rozhořčená, rudá jak nejzralejší rajče z nejzralejších, jsem si to rázovala k autu. V tu chvíli, byste mě nechtěli potkat na silnici... No každopádně, SSN jsem získala.

Pro případ, že by si někdo taky zařizoval, tak potřebujete:

Pas
Form DS-2019
Form I-94
Dopis od agentury (já ho potřebovala, ale kamarádka ne. Tak nevím.)

SSN by vám měl přijít do 10 dnů poštou. Mě přišel asi do čtyř nebo pěti dnů.



NEMO I DORY NALEZENI - NEW ENGLAND AQUARIUM

16. října 2016 v 14:53 | Helenaupair |  Cestování po USA

NEMO I DORY NALEZENI - NEW ENGLAND AQUARIUM

Dlouho jsem o sobe nedala vědět, ne že by se nic nepřihodilo, naopak se toho stalo spoustu, ale nějak nebyla síla ani čas. V bostonském přístavu se nachází veřejné aquárium hned u oceánu. Jak ironické, že tam je spousta druhů ryb a mořských příšerek, které dělí od svobody jen zeď. No, každopádně, má italská au pair kamarádka dostala od jejího HD deset volňásků právě do tohoto ústavu (zbývá osm, takže ještě můžeme jít čtyřikrát).


Po tom, co jsem málem nestihla vlak, a zaparkovala jak prase (šlo o vteřiny) jsme si to trajdily za rybkama. Asi byste chtěli vidět mé nadšení, když mi bylo oznámeno, že jdu do mořského světa, a ještě ke všemu zdarma. První, co jsme viděly byli elegantní tučňáci. Co se mi teda na Američanech nelíbí, tak zatím, jsem se setkala s tím, že jsou celkem neohleduplní. Dospělí stojí namačkaní na skle/zábradlí a to, že by ostatní návštěvníci a děti chtěli zahlédnout tučňáka je nezajímá. Nebo, když pustíte před sebe malého kluka, aby viděl, tak ani nepoděkují, naopak ještě do vás strčí a čučí jak...


Jinak, pokud se někomu pošťěstí navštícit Boston, tak akvárium můžu jen doporučit. Mají stanovený program, jako krmení, představení atd. My jsme stihly představení lachtanů a krmení tučňáků. Nikdy by mě nenapadlo, že jsou lachtani, tak moc podobní psům. Ne ani tak vzhledově, ale tím, jak se chovali. Dále tam je válcovité centrální aquáruim, které se táhne všemi patry, a nahoře probíhá krmení ryb za pomoci potápěčů. Byly tam také nádrže, kde jste si mohli pohladit mořské hvězdice (při této příležitosti, jsem si málem utopila foťák, zřejmě jsem ho chtěla seznámit s mořským ježkem), rejnoky (jsou až příjemně slizcí). Dále jsou tu k vidění i živá embria a mláďata žraloků, chobotnice, medůzy a pro ty, kdo rádi dobrodružství (jako já) se můžou vydat hledat Nema a Dory. Jen tak mimo, našla jsem je, a oni i já jsme to přežili. Pro záchranáře je tam i záchranná stanice pro želvy. Nejmladší si tam můžou vyzkoušet krmení falešného želvího miminka, či jeho léčbu.


Cena vstupenek se pohybuje okolo 26$ za dospělého. Dále aquárium nabízí 3D kino a plavbu za velrybama (zajímalo by mě, jestli při každé plavbě uvidí velrybu, nebo jen tak vyhodíte skoro 50$ za projížďku lodí).

BOSTON - HARVARD MUSEUM of NATURAL HISTORY

29. září 2016 v 20:37 | Helenaupair |  Cestování po USA

BOSTON - HARVARD MUSEUM of NATURAL HISTORY


Když mi přišla pozvánka od mé LCC a HM ohledně volného vstupu do muzeí v Bostonu, moc jsem nad tím neuvažovala. Neměla jsem s kým jít. Ale jelikož je Erica (LCC) velmi šikovná na dělání kamarádů v Au Pair vodách, tak mi poslala kontakt na jednu holčinu. Tak bydlí přibližně 10 minut jízdy ode mě.


Tak a mám novou italskou kamarádku S.. S S. jsme se setkaly až na nádraží, odkud jsme drandily vlakem do nedalekého centra Bostonu. Vlak byl fajn, jen mě fakt překvapilo, že jsme se do něj mohly dostat jen jedinýma dveřma. Průvodčímu jsem ukázala ticket, který mi svěřil HD, s připomínkou, že ho za Boha nesmím půjčit kamarádce, prodat nebo darovat někomu... (úkol jsem splnila, a ve zdraví ticket vrátila.) Cílová zastávka - nevím, jak se jmenuje, ale bylo to v Bostonu. Za muzeem jsme se musely prokousat metrem. Má HM mi před odjezdem pořád opakovala něco o red line a T. Red line mi bylo jasný, ale T? Vzhlédla jsem na nádraží a vzápětí pochopila. Bylo to označení pro specifickou linku metra. Dorazily jsme do Cambridge. Krásné místo. Budovy univerzity byly postaveny z cihel a celá tato část se tvářila, že zažila aspoň malou část hostorie. Jenže ta malá část historie nám nepomohla v hledání našeho muzea HMoNH. Tak jsme se prošly univerzitním parkem, kde v jedné části byly nesmyslně rozmístěné barevné židle (pokud je tohle umění, tak se ze mě stane brzy asi taky umělec).


Celou dobu jsem žila v tom, že vstup do muzea bude zdarma. Ha, omyl. S nelibostí jsme nechala odejít 22$. Ale za dinosaury to stálo! Zprvu jsme se vydaly do špatné části muzea - část o indiánských kmenech (bylo to zajímavé, a super udělané, ale my chtěly dinasaury). Bingo. Sice jsme se kvůli příšerkám muzely trmácet zpět přes celé muzeum, ale stálo to za to. Jen jsme obě strádaly T-Rexe. Jinak tam byly i exponáty naložené v lihu. Nehezký pohled, to už tam rovnou mohli dát embria. Nic pro mě.


Daly jsme rychlé jídlo, a šly prozkoumávat další zákoutí studentského města.


Kam dál